Emma Hrozně jsem si přála je nedat k adopci, ale musela jsem. Lovci už mi přicházeli na stopu a já nemohla dále čekat. Musela jsem zachránit dar naší rodiny a ochránit ty moje malé havránky. Chtějí mě uvěznit ale to by potom na světě nebyla spravedlnost. Už teď tu jsou jen prohnané shnilé mrtvoly které si zaslouží věčný trest. Svým havránkům dávám do košíku deník který je zavede k mému poslání a možná i ke mě. Bože všemocný. Ve jménu své krve tě žádám o jediné. Ochraň je a přiveď je k mému poslání. Lolla Takže dnes mám narozeniny... počkat? Jak dlouho je to od doby co jsem byla přivedena sem do téhle díry plné drahých parfémů, nabíraných sukní a odborných pravidel? Jo. Už to bude sedm let. Rok jsem žila v dětském domově se svým bratrem Lolliem. Byli jsme teprve batolata ale pamatuju si na to živě. I na svou pravou matku. Dívám se do zrdcadla ale zázrak nevidím. Stále mám krátké černé vlasy, a červené šaty s nabíranou sukní. Abych svým takzvaně rodičům nedělala svými k
V kůži vlka - 2. část Ještě než jsem se pořádně probrala, automaticky jsem otevřela oči. Bylo to něco jako můj instinkt - tělo to udělalo samo od sebe. Začala jsem si uvědomovat, kde jsem a co se děje. Ležela jsem na zemi a vypadalo to, že jsem v nějakém přístřešku. Okolo jsem slyšela tlumené hlasy, ale nerozuměla jsem ani slovu. Pomalu jsem se posadila a všimla jsem si, že na sobě mám šedé tílko a nevkusné černé tepláky. Nepamatuju si, že bych se od toho pádu převlékla. Vlastně si od toho pádu nepamatuju vůbec nic. A ani nevím kde se nacházím. Třeba jsem se teleportovala do kouzelné růžové říše plné víl a jednorožců. Ha. To sotva. Třeba jsem u Abigail doma, což by ani nebylo tak nepravděpodobné, jelikož to u nich doma vypadá podobně jako tohle. Něco mezi stanem a skládkou. Hlasy, které jsem ještě doteď slyšela, utichly. Mým směrem se přibližoval zvuk kroků a já zpanikařila. Rychle jsem si znovu lehla a dělala jsem, že spím. ,,Viděla jsem tě Mallory." P