Přeskočit na hlavní obsah

Druhý život - 2.díl

V kůži vlka - 2. část

          Ještě než jsem se pořádně probrala, automaticky jsem otevřela oči. Bylo to něco jako můj instinkt - tělo to udělalo samo od sebe. Začala jsem si uvědomovat, kde jsem a co se děje. Ležela jsem na zemi a vypadalo to, že jsem v nějakém přístřešku. Okolo jsem slyšela tlumené hlasy, ale nerozuměla jsem ani slovu. Pomalu jsem se posadila a všimla jsem si, že na sobě mám šedé tílko a nevkusné černé tepláky. Nepamatuju si, že bych se od toho pádu převlékla. Vlastně si od toho pádu nepamatuju vůbec nic. A ani nevím kde se nacházím. Třeba jsem se teleportovala do kouzelné růžové říše plné víl a jednorožců. Ha. To sotva. Třeba jsem u Abigail doma, což by ani nebylo tak nepravděpodobné, jelikož to u nich doma vypadá podobně jako tohle. Něco mezi stanem a skládkou.

           Hlasy, které jsem ještě doteď slyšela, utichly. Mým směrem se přibližoval zvuk kroků a já zpanikařila. Rychle jsem si znovu lehla a dělala jsem, že spím. ,,Viděla jsem tě Mallory." Promluvil ke mě dívčí hlas, který byl na holku až moc hluboký. Tak počkat.. Mallory? Kdo je Mallory? Nenápadně jsem se podívala na toho, kdo mě oslovil Mallory, ale jediné co jsem spatřila byly její nohy. Páni, to jsou ale nevkusné boty. Být jí ani bych s tímhle na nohou nevylezla z domu. ,,Zase tě napadli? Pořád ti říkám, ať jsi opatrná když jdeš na lov." Napadli? Lov? Co to ta holka mele? Cítila jsem na mě její pohled, a když jsem neodpověděla, asi se rozhodla to vzdát a povzdychla si. ,,Přijde za tebou ještě Aralim, tak nikam nechoď." Řekla a otočila se. ,,A kdyby sis to rozmyslela a chtěla mi říct, co se ti stalo, víš kde mě najdeš." Pověděla mi nakonec a odešla pryč. 

          V hlavě jsem si přehrávala, co se právě stalo. Mallory? Lov? Napadení? Aralim? A kde jí mám sakra najít? Vůbec jsem netušila, o co jde. Rozhodla jsem se ale, že tady počkám na tu takzvanou Aralim. A mezitím se můžu porozhlédnout. Odhrnula jsem ze sebe deku, kterou jsem byla přikrytá a znovu jsem se posadila. Podívala jsem se znovu na svoje oblečení, a všimla jsem si něčeho divného. Moje kůže byla až moc světlá. Podívala jsem se na svoje dlaně, které byly taky světlé. Co to..? Další věc byla, že jsem byla hubená. Až moc. 

           Zrovna když jsem zkoumala svoje úzké nohy, někdo mi zaklepal na rameno. Leknutím jsem vyjekla a rychle jsem se otočila. Přímo přede mnou teď byla další neznáma osoba.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Z čarovného lesa... 1. díl

Bylo tomu pět let. Pět let, které jsem prožila v naprostém utajení a nevědomosti o okolním světě. Nedalo se to řešit, nešlo to ani zastavit... Prostě se to dělo. A já tomu mohla zabránit! Bylo to tu přesně takové, jako v ten den, kdy jsem odsud odešla. Matka zemřela a otce to změnilo. Člověk by řekl, že toho není schopný, ale on byl! Každý večer odcházel do lesa s nožem v ruce a vracel se s jakými-si rohy. Několikrát jsem se ho ptala, co je to, ale on nikdy neodpověděl, a tak se to stále dělo, než se stalo něco divného... Bylo to na podzim. Mně bylo tenkrát jedenáct let. Ležela jsem v posteli. Zdál se mi sen o kouzelném světě, kde bylo všechno tak jednoduché a příjemné! Víly tancovaly, králíčci s nimi. Jednorožci proháněli neposlušné laňky a žáby jim ke všemu zpívaly. Bylo toho tolik...! Pak se všechno jakoby rozplynulo a já se probudila do černo-černé tmy. Měla jsem žízeň, ale nechtělo se mi vstávat. Nakonec jsem se ale přemohla a místo toho, abych šla do kuchyně, jsem se vydala p...

Druhý život - Úvod

Kimberly, přezdívána také Kim nebo Kimmy je krásná, bohatá a populární 16ti letá dívka, která má vše, po čem touží. Samozřejmě jí jako královně krásy nechybí ani král. Její takzvaná životní láska se jmenuje Drex - nádherný, všemi obdivovaný člen fotbalového družstva, na kterého se holky lepí jako na mucholapku. Dalo by se říct, že ti dva jsou stvořeni jeden pro druhého.    Kimin život se zdá perfektní. Však by taky byl, kdyby Kim neměla jednu divnou vlastnost.. nebo spíš schopnost. ----------------------------------------------------------------------------------- Už od mala dokáže vidět zvláštní bytosti, které vypadají že ani nejsou z naší planety. Vidí je spíš matně, jakoby byly průhledné. Vždy je zahlédne pouze koutkem oka a když se na ně podívá přímo, zmizí. Nikdy o tom nikomu neřekla - však kdyby ano, lidi by si začali myslet, že je blázen. Tyhle bytosti naštěstí neviděly ji, a byla si celkem jistá, že ani ostatní lidi. Několikrát se snažila na ně promlu...