Bylo tomu pět let. Pět let, které jsem prožila v naprostém utajení a nevědomosti o okolním světě. Nedalo se to řešit, nešlo to ani zastavit... Prostě se to dělo. A já tomu mohla zabránit!
Bylo to tu přesně takové, jako v ten den, kdy jsem odsud odešla. Matka zemřela a otce to změnilo. Člověk by řekl, že toho není schopný, ale on byl! Každý večer odcházel do lesa s nožem v ruce a vracel se s jakými-si rohy. Několikrát jsem se ho ptala, co je to, ale on nikdy neodpověděl, a tak se to stále dělo, než se stalo něco divného...
Bylo to na podzim. Mně bylo tenkrát jedenáct let. Ležela jsem v posteli. Zdál se mi sen o kouzelném světě, kde bylo všechno tak jednoduché a příjemné! Víly tancovaly, králíčci s nimi. Jednorožci proháněli neposlušné laňky a žáby jim ke všemu zpívaly. Bylo toho tolik...! Pak se všechno jakoby rozplynulo a já se probudila do černo-černé tmy. Měla jsem žízeň, ale nechtělo se mi vstávat. Nakonec jsem se ale přemohla a místo toho, abych šla do kuchyně, jsem se vydala právě k tomu lesu, odkud můj otec každý den chodil. Něco jsem cítila... něco kouzelného. Vběhla jsem do toho lesa, chvíli jsem narážela, chvíli zakopávala, šla jsem přímo za nosem. A pak jsem to spatřila! Všechna kouzelná stvoření, která jsem doteď znala jen z pohádkových knížek a vyprávěných příběhů teď v řadách stála přede mnou!
Bylo to zvláštní! Vždycky jsem si myslela, že napřirozená stvoření jsou mírumilovná, ale ona se tak netvářila. Nestihla jsem se ani pořádně vzpamatovat a už mě všichni pevně drželi. Chtěla jsem utéct. Nemohla jsem. Škubala jsem s sebou, ale oni mě stále někam vedli. Hlouběji a hlouběji do lesa!
Bylo to tu přesně takové, jako v ten den, kdy jsem odsud odešla. Matka zemřela a otce to změnilo. Člověk by řekl, že toho není schopný, ale on byl! Každý večer odcházel do lesa s nožem v ruce a vracel se s jakými-si rohy. Několikrát jsem se ho ptala, co je to, ale on nikdy neodpověděl, a tak se to stále dělo, než se stalo něco divného...
Bylo to na podzim. Mně bylo tenkrát jedenáct let. Ležela jsem v posteli. Zdál se mi sen o kouzelném světě, kde bylo všechno tak jednoduché a příjemné! Víly tancovaly, králíčci s nimi. Jednorožci proháněli neposlušné laňky a žáby jim ke všemu zpívaly. Bylo toho tolik...! Pak se všechno jakoby rozplynulo a já se probudila do černo-černé tmy. Měla jsem žízeň, ale nechtělo se mi vstávat. Nakonec jsem se ale přemohla a místo toho, abych šla do kuchyně, jsem se vydala právě k tomu lesu, odkud můj otec každý den chodil. Něco jsem cítila... něco kouzelného. Vběhla jsem do toho lesa, chvíli jsem narážela, chvíli zakopávala, šla jsem přímo za nosem. A pak jsem to spatřila! Všechna kouzelná stvoření, která jsem doteď znala jen z pohádkových knížek a vyprávěných příběhů teď v řadách stála přede mnou!
Bylo to zvláštní! Vždycky jsem si myslela, že napřirozená stvoření jsou mírumilovná, ale ona se tak netvářila. Nestihla jsem se ani pořádně vzpamatovat a už mě všichni pevně drželi. Chtěla jsem utéct. Nemohla jsem. Škubala jsem s sebou, ale oni mě stále někam vedli. Hlouběji a hlouběji do lesa!
Komentáře
Okomentovat