V kůži vlka - 1.část
Protočila jsem očima, když Abigail, moje nejlepší kámoška začala zase mlít pořád do kola o tom, jak moc potřebuje nové boty. Říkala mi to už minimálně třikrát - jednou ve škole a už podruhé o tom začala vykládat cestou k nákupáku.
Vytáhla jsem si z kapsy telefon a podívala jsem se na čas. 14:27. Ještě spousta času na to abychom se tam dostaly relativně brzo. Chtěla jsem mobil uklidit zpět do tašky, ale zahlédla jsem něco - nebo spíš někoho v kouku oka. Ohlédla jsem se za tím, a přímo předemnou stála drobná dívka s krátkým bílým mikádem. Byla otočená zády ke mě a vypadala že je něčím zaneprázdněná. Tak počkat.. Proč by jentak v parku u stromu stála holka s bílými vlasy? A v tom jsem si všimla jejích rukou a nohou, které na okrajích mizely do prázdna.
Byla to jedna z těch bytostí, co jsem vídávala. Proč ale tedy nezmizela, když se na ní už nějakou dobu koukám? ,,Kim.. KIM! Posloucháš mě vůbec?" Stěžovala si Abigail a probodla mě vyčítavým pohledem. Mírně jsem se zamračila a nespustila jsem z té bělovlasé dívky zrak. ,,Počkej.." Zamumlala jsem si spíš pro sebe, než pro Abigail. Vlastně jsem si ani nevšimla, že jsem celou dobu stála na místě. Nechtělo se mi opouštět to místo, když tady byla ta dívka. Abych byla upřímná, vždycky mě tyhle věci co vidím zajímaly, ale nikomu jsem o nich neřekla. Pravděpodobně by mě poslali do blázince, kdyby ano.
Udělala jsem pár kroků vpřed a pod mými lodičkami - které mimochodem už byly naprosto zničené a styděla jsem se za to, že je mám na noze, praskla malá větvička. Jasně, nebylo by to nic tak hrozného, ale vypadalo to, že ta dívka, předtím zahleděná to nečeho, co držela v ruce, si toho zvuku všimla. Ale to je přece nemožné.. Žádná z těch "věcí" mě přece nemohla slyšet. Dívka se pomalu otáčela a já začala panikařit. Jak to, že to slyšela? Co když mě uvidí? Co když..
Dívka na mě upřela chladný pohled, její oči byly zářivě žluté a vypadaly tak nějak.. nelidsky. Zahleděla jsem se do nich a připadala jsem si jako zhypnotizovaná. Začala jsem vidět rozmazaně, a pomalu všechno začalo tmavnout, až jsem neviděla nic jiného, než černou a žlutou. Poslední, na co si pamatuji bylo to, že jsem upustila mobil, začala se mi podlamovat kolena a Abigail vylekaně křičela moje jméno.
Vytáhla jsem si z kapsy telefon a podívala jsem se na čas. 14:27. Ještě spousta času na to abychom se tam dostaly relativně brzo. Chtěla jsem mobil uklidit zpět do tašky, ale zahlédla jsem něco - nebo spíš někoho v kouku oka. Ohlédla jsem se za tím, a přímo předemnou stála drobná dívka s krátkým bílým mikádem. Byla otočená zády ke mě a vypadala že je něčím zaneprázdněná. Tak počkat.. Proč by jentak v parku u stromu stála holka s bílými vlasy? A v tom jsem si všimla jejích rukou a nohou, které na okrajích mizely do prázdna.
Byla to jedna z těch bytostí, co jsem vídávala. Proč ale tedy nezmizela, když se na ní už nějakou dobu koukám? ,,Kim.. KIM! Posloucháš mě vůbec?" Stěžovala si Abigail a probodla mě vyčítavým pohledem. Mírně jsem se zamračila a nespustila jsem z té bělovlasé dívky zrak. ,,Počkej.." Zamumlala jsem si spíš pro sebe, než pro Abigail. Vlastně jsem si ani nevšimla, že jsem celou dobu stála na místě. Nechtělo se mi opouštět to místo, když tady byla ta dívka. Abych byla upřímná, vždycky mě tyhle věci co vidím zajímaly, ale nikomu jsem o nich neřekla. Pravděpodobně by mě poslali do blázince, kdyby ano.
Udělala jsem pár kroků vpřed a pod mými lodičkami - které mimochodem už byly naprosto zničené a styděla jsem se za to, že je mám na noze, praskla malá větvička. Jasně, nebylo by to nic tak hrozného, ale vypadalo to, že ta dívka, předtím zahleděná to nečeho, co držela v ruce, si toho zvuku všimla. Ale to je přece nemožné.. Žádná z těch "věcí" mě přece nemohla slyšet. Dívka se pomalu otáčela a já začala panikařit. Jak to, že to slyšela? Co když mě uvidí? Co když..
Dívka na mě upřela chladný pohled, její oči byly zářivě žluté a vypadaly tak nějak.. nelidsky. Zahleděla jsem se do nich a připadala jsem si jako zhypnotizovaná. Začala jsem vidět rozmazaně, a pomalu všechno začalo tmavnout, až jsem neviděla nic jiného, než černou a žlutou. Poslední, na co si pamatuji bylo to, že jsem upustila mobil, začala se mi podlamovat kolena a Abigail vylekaně křičela moje jméno.
Komentáře
Okomentovat